Další verše
Jen další pohřební
s těžkými křídly padnou do polí
a ti co znáš se už víc nenadechnou
To smrt je má a nic už nebolí
a z trávy na hrobech pomněnky za noc vykvetou
tam pod stromem s listím barvy krve mladí
milenci při polibku prsty propletou
než jejich srdce ptačí osud uchvátí
ať celej svět to ví že žili ze svý lásky
a to je silnější než cokoli i to že
Nerozhodná holka
byla mladičká a snad i hezká
pro někoho možná jedna ze sta
Měla rty jak košík jahod
co jsem sbíral v mládí
oči hluboký co hrozně svádí
Miloval jsem vůni jejích vlasů
každý záchvěv v tichém hlasu
každé slůvko co mi věnovala
malé rtíky už si zvykly na líbání
a já jako blázen pořád běhal za ní
a pil marnou touhu z jejích dlaní
Nikdy neřekla mi ta dvě slova
a já sám je říkal zas a znova
až stalo se z nich moje prokletí
Co svážeš příliš pevně
zvykne poutům a pak uletí