K ČEMU…
Závidím všem holkám,co se po boku svého kluka choulí,
můj vysněný princ by zasloužil dělovou koulí.
K čemu je mi že jsem fajn,
když nechce se mnou nicmít?
K čemu je mi že jsem fajn,
když nechce po boku mém být?
já ho miluji,on mě má rád,
k čemu mi to je,pomůže mi snad?
Zlomil mi srdce,bolí a krvácí,
Láska k němu se však nevytrácí…
ZRADA
Zrada přítele je to nejhorší co může člověk zažít,
přitom přátelství by si měl každý tvor vážit.
Když přítel mě využívá,srdce bolí,když proti sobě stojíme na válečném poli.
Srdce bolí,srdce krvácí,když láska k příteli se z něj vytrácí.
Bolí to bolí,moc a moc,nejspíš nebudu spát celou noc.
Klesám únavou,smyslů zbavena,na hřbitově srdcí,navždy pohřbena…
nejspíš proto jsem si tě do jiného světla posadila.
Už nejsi tím, co jsi vždycky býval,
už nejsi ten sladký a nesmělý medvídek mýval.
Změnil ses, anebo já tě přestala mít ráda?
Změnil ses, anebo tě vidím opět jen jako kamaráda?
Přesto, že nedal si mi možnost s tebou být,
bavilo mě tento život žít.
Věděla jsem, že mohu někoho milovat,
věděla jsem, že mohu někomu modré z nebe slibovat.
To všechno skončilo, a za jakou cenu,
zůstane bolest, na kterou nikdy nezapomenu.
Sbohem lásko, nech mě jít,
nemůžu dál v tomto světě žít.
Zde u knihy, u Dona Quijota,
zhasíná můj plamínek života.
Závidím všem holkám,co se po boku svého kluka choulí,
můj vysněný princ by zasloužil dělovou koulí.
K čemu je mi že jsem fajn,
když nechce se mnou nicmít?
K čemu je mi že jsem fajn,
když nechce po boku mém být?
já ho miluji,on mě má rád,
k čemu mi to je,pomůže mi snad?
Zlomil mi srdce,bolí a krvácí,
Láska k němu se však nevytrácí…
ZRADA
Zrada přítele je to nejhorší co může člověk zažít,
přitom přátelství by si měl každý tvor vážit.
Když přítel mě využívá,srdce bolí,když proti sobě stojíme na válečném poli.
Srdce bolí,srdce krvácí,když láska k příteli se z něj vytrácí.
Bolí to bolí,moc a moc,nejspíš nebudu spát celou noc.
Klesám únavou,smyslů zbavena,na hřbitově srdcí,navždy pohřbena…
- LOUČENÍ
nejspíš proto jsem si tě do jiného světla posadila.
Už nejsi tím, co jsi vždycky býval,
už nejsi ten sladký a nesmělý medvídek mýval.
Změnil ses, anebo já tě přestala mít ráda?
Změnil ses, anebo tě vidím opět jen jako kamaráda?
Přesto, že nedal si mi možnost s tebou být,
bavilo mě tento život žít.
Věděla jsem, že mohu někoho milovat,
věděla jsem, že mohu někomu modré z nebe slibovat.
To všechno skončilo, a za jakou cenu,
zůstane bolest, na kterou nikdy nezapomenu.
Sbohem lásko, nech mě jít,
nemůžu dál v tomto světě žít.
Zde u knihy, u Dona Quijota,
zhasíná můj plamínek života.
