Jiné tři meditace o smrti
Osamělý
kytarista
a sedí sám
v tom zakouřenym baru
je jazzman elegán
ze starý školy
pod plnovousem ukryl
nezhojený rány a životní karamboly
a jeho mírně povolený struny
vypráví další smutnou story
nikdo mu už nerozumí
on hraje dál, hraje jak o život
je to to jediný, co umí
a jeho blues je jako smutek sám
když svoje struny jemně hladí
je jazzman elegán
on a jeho kytara, co pořád ještě ladí
dokud tu budou spolu a budou hrát
zůstanou věčně mladí
Poslední
den
Co kdyby mi zbýval můj poslední den?
Sepsal bych závěť a v doslovném znění
stálo by na ní pár posledních vět:
pro toho kluka, co zbožňoval svět
neroňte pro něj slzy promarněný
Žádná z nich už ho nevrátí zpět
Co kdybych měl už jenom poslední den,
den na rozloučení?
za sluncem, za vánkem, za šepotem stromů
za smutnou svobodou ptáků
co odletí a už nikdy nevrátí se domů
za deštěm, za duhou, za dětským smíchem
za láskou, za krásou, za blaženým tichem
Na všechny z nás čeká ten poslední den
jedinej pokus máš na promarnění
největší cenu má ze všech cen
Asi to
tak mělo skončit
a chraplavým hlasem
domáhá se posledního dechu
Čas zatuhnul zkroucen prapodivnou křečí
a v tu chvíli zbavil život veškerýho spěchu
od teď snad až napořád
páry roztěkaných utrápených očí
Pokud se to vůbec mohlo stát
Hyeny se o nás porvou
a pak bude všechno zase akorát
všední maličkosti našich životů
Možná odešel a možná zůstal s námi
slova kaplanů však nezahladí naše viny
Ty i já si zodpovíme svoje činy
před tribunálem nesmlouvavých mstitelů
V zoufalství je teprv místo pro hrdiny
když beznaděj tě stahuje pryč od hladiny
musíš vědět kdy a jak máš odejít
omotává krční tepnu páskem na kalhoty
možná pochopí,
že věčný útěk od života nemá cenu
Opuštění pistolníci proženou si život
hlavní revolveru
zavřeli ho spolu s námi, zavřeli ho do barelu
a ten barel padá z neznámýho mostu
nekonečným pádem a možná že i trochu stoupá
Takovej je život – trochu kope, trochu houpá
Tak holka schovej nůž a sakra nebuď hloupá
a život bez padáku snadno vzdá se pilotáže
nikdo mu tu cestu dolů nezakáže
Proč máš hledat smysl tam, kde žádnej není
když snad někdo nedohraje
jedno přerušený představení
Asi to tak mělo skončit, dokud ještě slzy tečou
vždyť ona přeci čeká někde na všechny
a ne jenom na ty, co už před ní neutečou