Naštvaná tolerance
Dvě okna bez rýmu
a ještě to
moje se taky počítá
tvý světlo
pořád bolí jak ostny,
studený
světlo, co mě odmítá
tak díky moc
sakra, já
žádnou nechtěl
vede
k nim dlouhej most a žádná ho ještě nepřešla
sem ke mně
sám mohl jsem
ujít jenom půlku tý trasy
říct já tě
miluju a něžně hladit tvoje vlasy
a to jsem
dělal rád - nebudu litovat
princezny
v oknech zakletý, patří jen do pohádky
a ty už
zhasínáš
těžko se
vyjasní, těžko se rozední
to světlo
nejistý poněkud ztemnělo
a jakoby něco v něm právě teď umřelo
Nezastavitelně výstižná
praštil bych
jeho a tebe taky!
Život je na
hovno, ty moje královno
Život je na hovno
- takhle to
bylo, je a takhle to zůstává
ale jsem
hodnej – všichni to říkají,
praštím vás
potají
slovy, co
bodají
jenom mě bodají…
Takže tak
Chci dát pár
slov do řádku
zalátat nový
jizvy na duši
říct všechno
je v pořádku
nikdo nic
netuší…
- navlékám
oprátku
jsem
v tom až po uši!
Víš, nejde to,
milovat pozpátku
od pátku
k neděli
od neděle do
pátku
všichni to
říkali, všichni to věděli
jenom já ne,
a teď jsem v prdeli