Doby absolutního temna
27. 2. 2008
- Smutná láska
klid tělesa
lidský osud
ale i tvoje láska
Nevim zda můžu nazvat tvoje úlety láskou
vždy se objevíš,
chvíli me zkoušíš
a pak .. odejdeš
Je ti jedno,
že mám v hlavě zmatek
teď je to moje věc,
tys všechno zapek´
Doufám, že jednou přijde den
kdy ti to tvé MILUJU TĚ
budu moc veřit...
čekám...
Jsem trpělivá
ale všechno je relativní
tak mě nenech čekat moc dlouho
Nemusela bych to vydržet...
Pohřební poezie
Měla bych se smát.
Ale já brečím.
Měla bych být sťastná.
Ale cítím žal.
Měla bych tě milovat.
Mám v srdci prázdno.
Měla bych být s tebou.
Sama radši jsem.
Chtěla bych se smát.
Musel bys být on.
Chtěla bych být šťastná.
Mít srdce jako zvon.
Chtěla bych tě milovat,
leč srdce zabral ten,
kdo smutnou i šťastnou činil mě
a pro sebe žil jen.
- Sbohem
ale já si připadám černobílá.
Tuším čím to je...
Jsem s tebou
a mám pocit, že mi točíš smyčku kolem krku.
Nemohu se nadechnout.
Pomalu se dusím,
ale...
nevím, jak ti to říct.
Píšeš, že mě miluješ,
ale já,
necítím to samé.
Písmenka, slabiky i slova,
všechno se rozplývá v nekonečno.
Nebylo by lepší říct si SBOHEM??
- Sorrow
vždycky jsem to věděla
ale s tebou si to uvědomuju víc,
víc než s nim
Tvoje MILUJU TĚ
mi nejdřív moc vadilo,
ale teď... (?)
Teď mi moc schází
Nevím na čem jsem...
Zabíjí mě to,
zabíjí to naši LÁSKU,
- pokukd to někdy láska byla...
Víš...já o naděje přišla s nim
myslela jsem, žes mi je vrátil,
ale teď...
nejsem si tím tak jistá
Víš, mam tě ráda,
jen...neumim ti to říct způsobem
- jakýmu bys rozumněl
Někdy si říkám,
jestli mi s nim nebylo líp...(?)
My dva...
neumíme spolu flirtovat...
A to je chyba...velká...